Štrbácko-Slovenko-Pleso-skokanské můstky
20. 2. 2008
Náš tým se vydal na putování do země nezemě za bájnými hobity...
Pátek 15.února byl ve znamení cestování..Cestování, které nebralo konce...Karavany, které sé tahly směrem na východ byly nekonečné..Ale přesto se nám podařilo dorazit do kultovního sídla Hobitů Slovenských, do penzinonu ENZIAN v Tatranské Lomnici..Okolo 11-té hodiny večer jsme se sešli k poradě pro sobotní závod. Stanovení taktiky, rozdání rolí, čísel, koblih, oplatků, karet, místenek, lístků na vlek, lékařských zpráv, nových ponožek, slipů a v neposlední řadě také nových dílů seriálu Chalupáři..
Společná noc proběhla bez větších problémů...Možná stojí za zmíňku Martův pocit, že ho osahává Julia Mancuso(americká lyžařka - pozn.autora), ale po bližším ošetření bylo zjištěno, že jeho vlastní umrtvená horní končetina působila na jeho prso!
Sobota 16. února, 6:00 ráno.
Počásí: mínus 150 stupňů celsia, mlha, která by se dala krájet, vítr, který hnal Columbuse na ameriku...
Počasí náš tým vůbec nevyvedlo z míry. Ranní rozcvička proběhla dle nastavených standardů...
Cesta na kopec - spíše po hmatu... Po příjezdu pod "kopec pravdy" nastala vyčkávcí taktika...cca v půl jedenácté závod bez náhrady zrušen... Zbytek soboty jsme prožili v posteli a při hodování v místních restauracích za hlasitého zpěvu místních chacharů.. Za zmíňku stojí jen náš 25-ti kilometrový výklus pod skokanské můstky... Velký, hrozný monstrum... nic jinýho s k tomu nedá říct ani napsat..a rychle zpátky do postele..
Neděle 17.2.2008
Počásí: mínus 20, jasno, klidno, ostatní nula...
FORMA!!!!
Všichni jsme věřili ve vítězství!!!!
Tým byl připraven...
Ráno nás přivítalo nádherné počásí. Amerika a jenom amerika...Ranní rozcvička a snídaně. Cesta na kopec... Vše jsme absolvovali bez nejmenších problémů. Konečně se nám odkryla lunární krajina, která zde vznikla po pádu celého roje meteoritů loni v létě. Úděsné...ale i tak krásné..
Benyho startovní číslo 11 vzbuzovalo spoustu otazníků. Doplní tyto dvě jedničky ještě jednou?
Mart měl startovní číslo 3. Co k tomu dodat. Mladý závodník se skrytým potenciálem. Ještě nedokáže úplně dobře odhadnout své vlastní schopnosti a možnosti.. Občas dělá chyby, které ho pak stojí spoustu psychických sil a léčéní v renomovaných léčebnách po celé východní evropě...
Zpátky k závodu. V prvním kole jsme splnili týmovou taktiku dokonale. Zůstali jsme v kontaktu s čelem celého pelotonu. Nikdo nebyl neporazitelný. Nikdo nebyl nesestřelitelný. Nikdo nebyl nedorazitelný!:) Ani neprorazitelný!:) Ale čeští juniorští reprezentanti byli hodně nakrknutí!:) Česká juniorská elita si pokládala jedinou otázku: Za co, vole??? :) Proč Beny je tak vysoko? Mílo, udělej s tím něco!!!!(pouhé spekulace, neověřené informace, pozn.autora).
Druhé kolo. Všechny týmy na se na startu věnovali přípravě lyží... KKKlub však zůstávál klidný a vyrovnaný. Nenechal se vyhodit z rytmu... závod se rozběhl.. První z týmu byl na řadě Mart. Týmový servisman ho obul do jeho zbraní.... Start hodný mistra světa...třetí brána...pátá...a poté přichází hrana...Týmový servisák zahazuje vše na zem se slovy... ZA CO, VOLE!!!! a pronáší další známá slova... Končím, nekončím, končím, nekončím...Mart OUT v druhém kole. V závodě, který mnozí označili za bodové vánoce... Nevadí, východní tour bude dobrá náplast na rozbolavělou psychiku...Beny přišel na řadu následně... Slalomový rutinér, klasik v oboru...Jízda bez zjevné větší chyby... v cíli jej čekaly jen ovace a ovce a kozy a také ovace a potlesk a slova uznání... Dva závodníci, kteří byli před ním po prvním kole neunesli tíhu okamžiku... Beny dosáhl v této sezóně na již druhé prvenství!!! Velká cena Slovenska 2008 znala jen jednoho vítěze...
Příště budeme ještě silnější....
BENY JR
Pátek 15.února byl ve znamení cestování..Cestování, které nebralo konce...Karavany, které sé tahly směrem na východ byly nekonečné..Ale přesto se nám podařilo dorazit do kultovního sídla Hobitů Slovenských, do penzinonu ENZIAN v Tatranské Lomnici..Okolo 11-té hodiny večer jsme se sešli k poradě pro sobotní závod. Stanovení taktiky, rozdání rolí, čísel, koblih, oplatků, karet, místenek, lístků na vlek, lékařských zpráv, nových ponožek, slipů a v neposlední řadě také nových dílů seriálu Chalupáři..
Společná noc proběhla bez větších problémů...Možná stojí za zmíňku Martův pocit, že ho osahává Julia Mancuso(americká lyžařka - pozn.autora), ale po bližším ošetření bylo zjištěno, že jeho vlastní umrtvená horní končetina působila na jeho prso!
Sobota 16. února, 6:00 ráno.
Počásí: mínus 150 stupňů celsia, mlha, která by se dala krájet, vítr, který hnal Columbuse na ameriku...
Počasí náš tým vůbec nevyvedlo z míry. Ranní rozcvička proběhla dle nastavených standardů...
Cesta na kopec - spíše po hmatu... Po příjezdu pod "kopec pravdy" nastala vyčkávcí taktika...cca v půl jedenácté závod bez náhrady zrušen... Zbytek soboty jsme prožili v posteli a při hodování v místních restauracích za hlasitého zpěvu místních chacharů.. Za zmíňku stojí jen náš 25-ti kilometrový výklus pod skokanské můstky... Velký, hrozný monstrum... nic jinýho s k tomu nedá říct ani napsat..a rychle zpátky do postele..
Neděle 17.2.2008
Počásí: mínus 20, jasno, klidno, ostatní nula...
FORMA!!!!
Všichni jsme věřili ve vítězství!!!!
Tým byl připraven...
Ráno nás přivítalo nádherné počásí. Amerika a jenom amerika...Ranní rozcvička a snídaně. Cesta na kopec... Vše jsme absolvovali bez nejmenších problémů. Konečně se nám odkryla lunární krajina, která zde vznikla po pádu celého roje meteoritů loni v létě. Úděsné...ale i tak krásné..
Benyho startovní číslo 11 vzbuzovalo spoustu otazníků. Doplní tyto dvě jedničky ještě jednou?
Mart měl startovní číslo 3. Co k tomu dodat. Mladý závodník se skrytým potenciálem. Ještě nedokáže úplně dobře odhadnout své vlastní schopnosti a možnosti.. Občas dělá chyby, které ho pak stojí spoustu psychických sil a léčéní v renomovaných léčebnách po celé východní evropě...
Zpátky k závodu. V prvním kole jsme splnili týmovou taktiku dokonale. Zůstali jsme v kontaktu s čelem celého pelotonu. Nikdo nebyl neporazitelný. Nikdo nebyl nesestřelitelný. Nikdo nebyl nedorazitelný!:) Ani neprorazitelný!:) Ale čeští juniorští reprezentanti byli hodně nakrknutí!:) Česká juniorská elita si pokládala jedinou otázku: Za co, vole??? :) Proč Beny je tak vysoko? Mílo, udělej s tím něco!!!!(pouhé spekulace, neověřené informace, pozn.autora).
Druhé kolo. Všechny týmy na se na startu věnovali přípravě lyží... KKKlub však zůstávál klidný a vyrovnaný. Nenechal se vyhodit z rytmu... závod se rozběhl.. První z týmu byl na řadě Mart. Týmový servisman ho obul do jeho zbraní.... Start hodný mistra světa...třetí brána...pátá...a poté přichází hrana...Týmový servisák zahazuje vše na zem se slovy... ZA CO, VOLE!!!! a pronáší další známá slova... Končím, nekončím, končím, nekončím...Mart OUT v druhém kole. V závodě, který mnozí označili za bodové vánoce... Nevadí, východní tour bude dobrá náplast na rozbolavělou psychiku...Beny přišel na řadu následně... Slalomový rutinér, klasik v oboru...Jízda bez zjevné větší chyby... v cíli jej čekaly jen ovace a ovce a kozy a také ovace a potlesk a slova uznání... Dva závodníci, kteří byli před ním po prvním kole neunesli tíhu okamžiku... Beny dosáhl v této sezóně na již druhé prvenství!!! Velká cena Slovenska 2008 znala jen jednoho vítěze...
Příště budeme ještě silnější....
BENY JR